Server WikiLeaks postupně zveřejňuje diplomatickou poštu USA. Jde o komunikaci mezi velvyslanci a ministerstvem zahraničí. Velvyslanci si v dopisech neberou servítky, protože se snaží realisticky zachytit situaci v dané zemi a charakterizovat její jednotlivé představitele. Kromě těchto skutečností se zde vyskytuje i mnoho informací zpravodajského charakteru, např. možné cíle teroristických útoků ale také pokyn získat maximum informací včetně DNA velvyslanců při OSN. Tento server zveřejňuje informace o kterých si lidé, kteří je posílali, mysleli, že zůstanou ještě hodně dlouho přísně tajné. Je správné něco takového zveřejňovat?

Prvním problémem je vůbec způsob získání těchto informací. Byly ukradeny. Zveřejňovat kradené informace bychom měli považovat za špatné. Údajný dobrý počin – poukázání na nešvary v americké diplomacii a na skandální chování vlády nebo ministerstva zahraničí – byl započat zločinným počinem – odcizením informací. Co když někdo jiný ukradne například kartotéky a zveřejní jména, rodná čísla a adresy všech občanů v naší republice? Líbilo by se části internetové komunity, která podporuje Wiki Leaks nebo např. hackerům, kdyby se jejich seznam včetně adres objevil na internetu?

Na druhou stranu podobné chování jsme mohli nedávno vidět u německé vlády, která byla ochotna koupit kradené informace, aby mohla „dodanit“ své občany. A i další vlády uvažovaly nebo žádaly podobné informace. Stejně tak státy samy využívají různých zpravodajských kanálů a také jistě „kradou“ informace, které by jim občané nebo státy o sobě nikdy nesdělili – viz informace o velvyslancích OSN. Takže jde o velmi podobné chování, jen ty informace nejsou veřejné. Takže pokud jde o problém odcizení informací, dá se zjednodušeně říct, že se Wiki Leaks zachoval jako většina vlád nebo tajných služeb na této planetě. Mohl-li tyto informace získat aktivista, který je chce zveřejnit, jistě je mohly získat i jiné tajné služby, některé možná i spolupracující s teroristy. Proto nelze tvrdit, že zveřejnění je útokem na USA. Spíš je to ukázka, jak špatné zabezpečení informací zde existuje. I když to se vždy vědělo, že demokracie, zvlášť USA, je mnohem náchylnější k propuštění informací směrem k nepříteli, např. Sovětskému Svazu (atomová bomba atd.).

Druhý problém je morální. Je opravdu nezbytné pro svobodu informací, abychom znali americké depeše? Je to vůbec v našem / světovém zájmu? Podobné depeše mají určitě i jiné státy, o vzájemném sledování ani nemluvě. Jen nedávné odhalení mnoha ruských špionů v USA ukázalo na to, že s koncem studené války neskončilo vzájemné sledování a špionáž. Naopak, stále nabývá na důležitosti, protože zde již není tak jasná bariéra mezi západním a východním blokem, jako byla dříve, ale bojuje se s mnohem méně viditelnými soupeři jako třeba teroristy nebo nebezpečnými hackery. Je nutné používat čím dál více sofistikovanější metody a v záplavě množství informací je nutné vybírat ty relevantní a zpracovávat je k vyhodnocení různých rizik.

Jistě je pro nás zajímavé nahlédnout pod pokličku diplomacie USA, ale pokud jde o morální zásady, myslím, že to není správné. Pokud se něco takového mělo zveřejnit, tak alespoň u většiny států světa (což je nejspíš nemožné) najednou. Zjistili bychom, že některé depeše budou mnohonásobně horší a překvapivější, než ty americké, které bývají obvykle hůře informované než např. ty izraelské nebo ruské. Určitě je to zajímavé čtení pro diplomaty, studenty mezinárodních vztahů nebo historiky. Ale je správné odtajňovat, co si kdo myslí? Zvlášť u diplomatů, u kterých je všeobecně známé, že málokdy říkají, co si opravdu myslí. A je to tak správně, jinak by to nemuseli být diplomaté, ale běžní politici, kteří v našem Parlamentu nejdou pro nějakou urážku daleko. Navíc zveřejňovat slabá místa pro teroristické útoky a tak jim dávat možný návod (jistě to po zveřejnění na druhou stranu může mít i opačný efekt) není příliš chytré. Právě kvůli běžným občanům, kvůli nimž údajně dochází ke zveřejnění.

A nakonec třetím aspektem jsou pokusy o zastavení zveřejňování informací a obvinění hlavního editora WikiLeaks Juliana Paula Assange. Práce WikiLeaks je velmi záslužná a dostali za ni již mnoho ocenění. Přestože nyní nemohu souhlasit s tím, co zveřejňuje, nelze to zakazovat. Pokud neporušuje právo na ochranu soukromých informací (adresy, data narození apod.), není možné ho pronásledovat jen kvůli zveřejňování informací, i když je získal nezákonným způsobem. To bychom měli stejně bojkotovat německou vládu za použití informací proti svým občanům nebo veškeré vlády za využívání zpravodajských informací. Je potom na daném subjektu, jak s informacemi naloží. Jestli informace prodá a má z nich velký majetkový prospěch nebo je pouze zveřejní. Prodej informací nebo nějaký majetkový prospěch by byla velmi amorální (informace se takto běžně kupují), na druhou stranu jen samotné zveřejnění nelze považovat za amorální. A pak takovou osobu pronásledovat, pokoušet se jí zbavit prostředků nebo se dokonce snažit jí falešně obvinit. Pokud by to byla pravda a prokázalo by se propojení na americké představitele nebo tajné služby, to by byl teprve největší skandál. Pak by to vypadalo, že se USA chovají stejně jako jiné státy, které zneužívají svojí moc v boji s někým, koho zajímá jen pravda. To už by zavánělo Čínou a jejím bojem např. proti dalajlámovi (i jeho falešným obviňováním). Nedivím se, že když se některé instituce snaží zbavit se (nebo poškodit?) Wiki Leaks, že se najde mnoho lidí, kteří si to nenechají líbit. Akce vyvolá reakci.

USA by dle mého názoru místo pronásledování Wiki Leaks měly spolknout hořkou pilulku a zapomenout. O lepším zabezpečení informací snad není třeba mluvit. Místo rozhořčených reakcí měly přiznat vlastní chybu a požádat Wiki Leaks, aby se vyvarovala zveřejňování informací o případných teroristických cílech apod. Pokud dojde ke zveřejnění nějakých důležitých bezpečnostních informací, může za to hlavně vláda USA (nebo její úředníci), ale také svůj díl viny a riziko stíhání může nést ten, kdo informace zveřejnil. Svoboda informací v tomto nemá mít přednost. Ale v těch ostatních případech je správné informace poskytnout, i když se nám to nemusí líbit. A nikdo by tomu neměl bránit, zvlášť ne dalšími nezákonnými postupy.

414 views 12. 12. 2010 12:54 - Daniel Čáp