Daniel Čáp - osobní stránka, finance, trh

Plánoval jsem, že ve středu napíši článek o tom, jak by měl dle mého názoru ministr životního prostředí Drobil odstoupit kvůli kauze, která vznikla na jeho ministerstvu. A on mě předběhl a odstoupil. Škoda. A co se na ministerstvu vlastně stalo? Stručně řečeno: Na šéfa Státního fondu životního prostředí Michálka byl vyvíjen nátlak ze strany poradce ministra Knetiga, aby zadával zakázky „správným“ firmám, pomocí kterých by pak odtekla část peněz k ODS, a ministr se mohl u spolustraníků dobře zapsat pro svojí budoucí kariéru. Michálek ale nebyl člověk na pravém místě, odmítl spolupracovat a tak mu sám ministr naznačil, že v případě nespolupráce bude odvolán.

Neznám strukturu ministerstva, ale podle údajů uvedených na webu má čtyři náměstky a mnoho odborů. Na žádném místě zde nevystupuje pan Knetig. Je tedy pouhým poradcem, nemá na ministerstvu žádnou funkci. Přesto ministr vyčítá panu Michálkovi, že spolu nespolupracují. Ovšem jak by to bylo možné, když Knetig není jeho nadřízený ani kolega? Jediné, co udělal, bylo, že se zasadil o jeho jmenování. A za to mu měl být vděčný. A jednat přesně podle jeho pokynů.

Na fondu měl Knetig ale prý ještě většího spojence – údajně vlivného člena ODS Fibingra.Drobil před svým odchodem všechny v kauze zapletené odvolal. Tak je to vždy – ten, kdo na nekalosti upozorní, nemá na svém místě co dělat.

Předseda vlády opakuje, že má v ministra plnou důvěru a že se po očištění může vrátit na ministerstvo. Přece jen je to jeho místopředseda ODS, kterého si po svém boku přál. Hodit ho nyní přes palubu by bylo velmi těžké.

Tahle kauza je po bývalém ministrovi Bartákovi druhá závažná v pořadí, která se objevila po sestavení nové vlády. Vláda, která se označuje jako protikorupční, zatím neschválila žádné výrazné legislativní kroky, které by podpořily boj s korupcí. A přesto se tu najednou korupce docela snadno odhaluje. A dokonce tak, že se to jistě mnoha členům vlády ani nelíbí. Má to nějaký důvod?

Řekl bych, že pokud vláda nechtěla mít korupční kauzy takhle přímo „na stole“, neměla se označovat za protikorupční. Někteří lidé jí totiž vzali vážné a nebojí se nyní na korupci upozorňovat. Jen tohle označení a ohlášené záměry již přinesly první výsledky, aniž by se o to kdokoliv z vlády zasadil (pokud tedy nebyl přímo ten, kdo chtěl být korumpován). Jen tak dál!

A ještě pár drobných poznámek. Po kauze Drobila je nyní větší šance, že se další jemu podobní (nebo podobní jeho poradcovi) budou bát, protože nikdy nevědí, kdo vezme vládu za (protikorupční) slovo. Na druhou stranu – je-li tu zavedený systém, jaký byl popsán v této kauze a jsou-li ze státních zakázek financovány politické strany a nebo jednotlivci, je nutné s tím urychleně něco udělat. A nejde jen o státní zakázky jako takové, ale i o financování z evropských fondů nebo z měst a obcí. O pečlivém každoročním auditu politických stran například NKÚ ani nemluvě – zvlášť se zaměřením na volební výdaje. A samozřejmě výběrová řízení na většinu vlivných pozic ve státní správě by měla být také samozřejmostí – ne že si tam bude vodit ministr nebo jeho poradce své kamarády. Tohle by protikorupční vláda dělat neměla.

Ještě mě napadla taková drobná otázka. Musí-li přinést do stranické pokladny místopředseda ODS půl miliardy, aby měl lepší politický kapitál uvnitř strany, kolik musel přinést její předseda?